Je svět plný bláznů?

Pojďme si nejdřív říct, co slovo "blázen" v mém pojetí znamená. Dneska jsem jela z práce autem, měla jsem radost z uplynulého dne a poslouchala radio. Společně se Celine Dion jsem si střihla The Power of Love a začala se smát svému skřehotání. Já totiž miluju zpěv a opravdu si ho užívám, ale kdyby mě někdo slyšel urval by si uši. A jak jsem si tak zpívala, prožívala to a smála se, všimla jsem si, jak si mě ve vedlejším autě prohlíží kluk o něco mladší než já, a tvářil se opravdu hodně skepticky. 




O pár kilometrů později, když už i zpěv Celine Dion byl minulostí, mě napadlo moudro:


Dnešní svět plný přetvářky se naučil označovat ty, kteří se nebojí vyjadřovat emoce, žijí život naplno a jsou jednoduše opravdoví, jako blázny.
Neboj se zpívat a tančit, když máš radost, smát se od srdce (bez ohledu na to, že u toho máš zuby jako kobyla a hýkáš jako osel) nebo plakat, když to potřebuješ. Miluj sebe i ostatní, objímej, hraj si a plň si sny.
A pokud ti někdy někdo řekne, že jsi blázen, buď mu vděčný (klidně mu i poděkuj), protože kdyby na světě bylo více bláznů jako ty, byl by svět lepším místem. 


Teď už asi všichni chápeme, kdo je blázen v mém pojetí.


Kam se poděli blázni? 

V dnešním světě je in být stále online, dávat perfektní fotky svého probuzení / snídaně / oběda / kafíčka na Instagram. Samozřejmě k tomu nesmí chybět popisek, že jsme se právě probudili, dnes snídám, můj šálek kávy apod. Jenže místo, abychom si ráno užili tu svou snídaní nebo kafe s kamarádkou, strávíme minuty (nedejbože) hodiny aranžováním perfektního díla. Kafe je studené, snídaně rozblemcaná, kamarádka / partner otrávení, ale my máme svou perfektní fotku, kterou můžeme sdílet a sledovat, jak je úspěšná.
Snažíme se za každou cenu vypadat perfektně, být upravení, mít značkové kabelky a boty, decentně se usmívat, ale nikdy se neřehtat (i když se nám fakt chce). Nebrečíme, protože je to známka slabosti. Když máme radost, netančíme a neposkakujeme (i když nám nohy vibrují touhou), ale místo toho se tváříme, že náš úspěch je přeci samozřejmost.
Ani v jednom případě nemluvím za sebe, já jsem totiž blázen. A když chci, tak se směju, a to od srdce a nahlas, brečím u filmů (i u takových jako je Čivava z Beverley Hills), tancuju a poskakuju, když se mi něco povede, nebojím se udělat si srandu sama ze sebe, občas se vztekám, křičím a nadávám, ale nakonec se dokážu zasmát svým chybám, miluju své nedostatky a užívám si okamžiky naplno. Což je taky důvod, proč teď nemám žádnou fotku, kterou bych sem mohla dát (a tak lovím z fotek, co někdo vyfotil, zatímco já se bavila).


Tak, a teď mi povězte, není lepší být blázen než ten dokonalý člověk, který sice nemá jedinou chybičku, ale taky si nikdy pořádně nevychutná vše, co mu život přináší? 




Žádné komentáře:

Používá technologii služby Blogger.