Střetnutí s realitou únavového sydromu

21:53
Nejsem blogerka v tom pravém slova smyslu. Odjakživa mě bavilo psát, chtěla jsem mít blog, ale nikdy jsem pořádně nevěděla, o čem by měl být. Žiju svou prací a nejsem ten typ, co posedává v kavárně, chodí po obchodních centrech a vyžívá se v nákupech, okamžiky života prožívám naplno a v tu chvíli si často ani nevzpomenu, že bych je měla fotit a postovat na Instagramu. Mám dokonce pocit, že by mě to o prožitek z dané chvíle ochudilo. Tím nechci říct, že nepostuju vůbec, konec konců, dělám v marketingu a je to má práce. O čem ale teda psát? 

V posledních devíti měsících jsem si prošla těžkou životní situací. Jsou samozřejmě daleko těžší situace, v nichž lidé umírají a v kontextu takových situací se tato jeví jako malicherná. U mě se jednalo o únavový syndrom, který byl výsledkem mého hektického žití a zážitků posledních let. Rozhodla jsem se proto sepsat v několika článcích, jak u mě takový únavový syndrom probíhal, co ho způsobilo, jak jsem s ním bojovala a jak dále bojuji. Ačkoliv už jsem začala fungovat, cítím se mnohem lépe a myslím si, že v tuto chvíli jedu tak na 70 %, ještě stále mám na čem pracovat.


Je paradoxem, že únavový syndrom se u mě rozvinul v nejšťastnějším období mého života. Našla jsem si skvělou práci jako marketingový manažer a potkala jsem dokonalého chlapa. O to těžší pro mě bylo střetnutí s realitou totálního vyčerpání organismu. Přišly chvíle, kdy jsem se bála, že už ani můj skvělý chlap to nemůže ustát. A taky okamžiky, kdy i přes veškerou snahu, se únava projevovala v mé práci a já měla obavy, jestli jí zvládnu.

Možná jste se zarazili nad tím, že s únavovým syndromem se dá chodit do práce. Mnoho lidí si myslí, že taková nemoc (aspoň podle mě je to nemoc) spočívá v tom, že jen spíte. Spala jsem víc, potřebovala jsem spát mnohem víc, ale tento spánek mi stejně nepřinesl tolik chtěnou energii. Při nejtěžší formě únavového syndromu lidi opravdu nefungují. Já jsem byla schopná dojet do práce (jedině autem), odpracovat tam, co bylo potřeba a být i trochu kreativní, dojet domu a pak už jsem odpadla. Jakákoliv další činnost pro mě už byla nepředstavitelná. Ale o tom podrobněji příště.

Vyčerpání je prevít a na vzhledu se podepíše, ať se snažíte jakkoliv. 

V následujících článcích se dozvíte, jakými fázemi jsem prošla - uvědomění, čekání, boj, rezignace, boj, deprese, boj a všude prostupující vyčerpání... až jsem nakonec došla na cesta k vítězství.

Ačkoliv se budu snažit články doprovodit i fotkami, z doby únavového syndromu jich moc nebude. Přeci jen, společensky jsem moc nežila a focení jsem se spíš vyhýbala. Vyčerpání se vzhledem dost zamává.

Možná něčím takovým právě teď procházíte, anebo se s tím potýká někdo z vašich blízkých. Únavový syndrom bývá okolím často nepochopen, někdy si dokonce i ty nejbližší mohou myslet, že si vymýšlíte nebo přeháníte. Věřím, že tento a následující články pomohou všem lépe se vžít do situace, uvědomit si, že to není prkotina, která se dá jen tak přejít a že ti, co únavovým syndromem trpí, jsou skutečně vyčerpaní, a to nejen fyzicky, ale i psychicky.

Pokračování článku: Mám únavový syndrom - projevy a pocity

Žádné komentáře:

Používá technologii služby Blogger.