Jak jsem ovládla únavový syndrom

21:41
Dneska poslední retrospektiva k mému boji s únavovým syndromem. Nevím, jestli mám už definitivně vyhráno, nicméně jsem na dobré cestě a troufám si říct, že už mi bude jenom lépe. 
Důkazem toho je přibývající energie a stále větší počet aktivit a činností, které opět zvládám. 

Dneska je to zhruba 6 týdnů, co se mi začalo pomalu dařit lépe. Před tím jsem vyzkoušela několik způsobů léčby. Některé mi pomohly více, některé méně, některé byly zcela zásadní, jiné zbytečné a další překvapující.

Jak jsem na přišla na to, že mám únavový syndrom a jaké projevy a pocity mě u něho doprovázely jste se mohli dočíst tady.

Na firemním vánočním večírku. 


Jaké byly mé další kroky: 

1) Návštěva psychiatra 

Toto pro mě byl jeden z nejtěžších kroků. Nesnáším psychology a psychiatry. Nicméně hlavním důvodem, proč jsem se k němu vydala, bylo i to, že jsem stále řešila případ zabití mé čivavy v kempu a pro účely budoucího soudu jsem musela mít papír o mém stavu po roce od události. Pokud by někoho zajímaly detaily, popsala jsem je tenkrát ještě živě tady.

S doktorem jsem si promluvila, vyzpovídal mě snad na všechny témata, ptal se mě na věci z doby, kdy jsem byla v břiše (jak to mám jako vědět??). Nevyhnul se takovým otázkám, jako kolikrát jsem pila a pak měla okno, nebo jestli jsem řídila pod vlivem alkoholu či byla někdy na potratu. Ty otázky se mi zdály hloupé. Podrobnosti o vtazích mi bylo zase nepříjemné vyprávět. No, odešla jsem po hodině s dvěma A4 popsanými zprávou, která byla tak osobní, že bych jí nedala přečíst skoro nikomu. Navíc totálně vyflusaná. Ačkoliv jsem se bránila, dostala jsem antidepresiva Aurorix.
Po měsíci jsem šla na kontrolu, posadila jsem se a doktor na mě upřeně hleděl. Tak jsem koukala i já na něj. Když se mu zdálo, že mlčení je asi dlouhé, promluvil: "Takže vy jste u nás dneska poprvé." To pro mě byl popud k tomu, abych se tam už nevrátila. A pokud vás zajímá, jak mi pomohly antidepresiva - nijak.


2) Autovakcíny

Na autovakcíny jsem chodila už kdysi hodně dávno. Díky Paracelsiu, které jsem navštěvovala, například vím, že mám alergii na mléko a pšenici. S autovakcínami má výborné zkušenosti i moje sestra, která tím úspěšně vyléčila atopický ekzém.
Vsadila jsem tedy na jistotu. Navštívila jsem po x letech Paracelsium, hodinu si povídala s paní doktorkou, kde jsem znova dopodrobna popsala, jak se cítím a co se mi za poslední dobu přihodilo. Odebraly mi krev a moč, zaplatila jsem 3 000 Kč a za pár týdnů dostala vakcíny.

Po pár týdnech kapání jsem měla pleť jak puberťák a chtěla chodit kanály (tělo se nejspíš čistilo). Nicméně na chůzi už mi moc energie nezbylo, po vakcínách se mi totiž ještě více přitížilo. Upřímně jsem si musela dávat pauzu i když jsem šla do mírného kopce (jak stará babča). Trvalo to tedy několik týdnů a vakcíny jsem si přestala kapat. Pleť se mi do dvou dnů srovnala.

3) Infuze vitamínu C 

Mé další kroky putovaly na různé kliniky. Jednou z nich byla soukromá klinika InPharm. I zde jsem podstoupila sezení, nicméně mluvit jsem až tak moc nemusela. Po pár větách mi bylo řečeno, že musím zjistit, jaký úkol má moje duše a odkud přichází. Ačkoliv na takové věci věřím celkem dost, ve chvíli, kdy pro mě bylo vrcholem doplazit se do Alberta a domu, mi tohle bylo úplně jedno. Nakonec jsem dostala předepsané infuze vitamínu C a ještě jedné látky tlumící stres (na jméno si za boha nevzpomenu). K tomu jsem byla poslána na vyšetření podle termoregulační metody. Z těchto výsledků jsem se po měsíci dozvěděla, že mám tělo ve stavu jako 70letá stařena. Čtyři týdny infuzí céčka mi bohužel vůbec nepomohli. Nakonec jsem z této kliniky odešla v pěkné depce. Poslední sezení s paní doktorkou (které mělo být zdarma, ale nakonec jsem ho platila) bylo celkem nepříjemným zážitkem. Neustále mi vnucovala putování duší a pohanila mi i současnou léčbu antibiotiky, která dle jejích slov byla zbytečná a nemoc se mi zase vrátí (viz další bod). Řešením byly léky (homeopatika) přímo od nich. Na kliniku jsem dostala pozitivní doporučení a věřím, že mnoha lidem pomohla. V mém případě to nezafungovalo a po sezení s lékařkou jsem zažila jednu z největších krizí období únavového syndromu. Měsíční léčba zde mě vyšla na cca 10 000 Kč včetně rozboru krve (jeho výsledky ale nevím).

S kolegyněmi na večírku Trigamy. 

4) Centrum imunologie

Týden před návštěvou InPharm jsem se vydala na imunologickou kliniku v Malešicích. Zde mi udělali rozbor krve a za tři týdny jsem měla výsledky. Toto byl první krok ke zlepšení mého stavu. Z výsledků vyplynulo, že mám pneumokokové chlamydie a mykoplazmy, na něž jsem dostala antibiotika Klacid na 14 dní. Tyto mršky poletují běžně ve vzduchu a máme je v těle. Zdravý člověk je vůči nim imunní, moje imunologie ale selhala. Zároveň s tím se ukázalo, že mám málo železa a výrazný nedostatek vitamínu D. Z výsledků také vyplynulo, že mám v krku streptokoka (ten už mi tam očividně žije pár let a je nezničitelný). Krom pár stovek, které jsem nechala v lékárně, mě to tady nestálo nic.

Antibiotika mi dala celkem zabrat, ale po jejich dobrání jsem se už cítila lépe. Zmírnily se zejména bolesti kloubů (hlavně kolen).

5) Další návštěva psychiatra

Na doporučení svého dobrého kamaráda jsem se objednala k jeho psycholožce (psychiatričce), abych s ní dořešila současnou léčbu. Zde to byl naprosto odlišný zážitek. Paní doktorka byla super, nekladla mi stupidní otázky a když jsem s ní mluvila, měla jsem pocit, že tu je opravdu pro mě. Nakonec mi nenapsala tradiční antidepresiva, ale Wellbutrin SR, který mi měl hlavně dodat energii. A dodal! Od té doby, co tyto léky beru, jsem se mohla vrátit k téměř normálnímu životu. Mají sice pár nevýhod - každé dopoledne je mi blbě a zhoršila se mi pleť, ale stojí to za to. Nicméně netuším, do jaké míry vděčím za svou energii práškům a do jaké míry následující léčbě.

6) Institut přírodní medicíny

Na základě doporučení jsem se objednala i sem. Podstoupila DFM vyšetření a promluvila s léčitelem. Řekla jsem mu pár vět o tom, jak se cítím a co bylo nejspíš spouštěčem (událost se psem). Léčitel mi pak řekl jen informace, které jsem v tu chvíli potřebovala (dalšími prý nemá cenu mě zatěžovat) - dle jeho výsledků jsem měla v těle mnoho bakterií a virů (včetně streptokoka v krku) v důsledku nefungujícího imunitního systému. Dostala jsem kapičky na 6 týdnů. Byla jsem zde v prosinci a další termín mám až v dubnu. Dřív prý není potřeba. Návštěva i s kapičkami mě vyšla asi na 1700 Kč.

Těžko říct, za co mohou kapky a za co léky. Každopádně se cítím mnohem mnohem lépe. 

Na každého funguje něco jiného. To, že něco nezabralo mě, neznamená, že to nezabere jinému, a naopak. Jen zde popisuju své zkušenosti, které určitě nejsou žádné dogma.



Ještě jedna věc asi stojí za zmínku - smíření. Ke konci roku jsem se totiž rozhodla, že nemá cenu dále řešit právníky a případ zabití mého pejska. Případ se táhl více než rok, právníci slibovali a slibovali a ačkoliv jsem v ničem nepochybila a objektivně byla v právu, byla jsem z celé situace čím dál více zničená. Nakonec jsem tedy z případu odstoupila. Sice jsem nedosáhla toho, že byl viník potrestán, ale v hloubi duše věřím v karmu a že každému se vrátí vše dobré i špatné. Toto smíření a opuštění celé situace pro mě bylo velmi osvobozující (i přestože mě to stálo nemalé peníze). Věřím, že i to se výrazně podepsala na zlepšení mého stavu.

Jedno pozitivní uzavření na konec. Únavový syndrom a vše, čím jsem si prošla, mě zase trochu probudilo a otevřelo oči. Začala jsem si více vážit každodenních maličkostí a pracuji na zcela novém životním stylu bez stresu. Snažím se věnovat sama sobě, bavit se i se posouvat kupředu.

Jednou se mě někdo zeptal, jestli bych ve svém životě něco změnila, kdybych mohla. Nezměnila bych nic, ani toto. Právě díky všem mým zkušenostem jsem taková jaká jsem. A i za to jsem vděčná. 



Žádné komentáře:

Používá technologii služby Blogger.