Četba, vztah a renesance

Četba byla odjakživa mým velkým koníčkem. Už na základce jsem si louskala nenáročnou četbu, nejprve pro děti, pak pro teenagery. Jednoduché i složitější dívčí romány, to bylo moje. Dodnes s láskou vzpomínám na letní prázdniny, kdy jsme společně s tehdy nejlepší kamarádkou, strávily hodiny nad knížkami. 

Má láska pak pokračovala i na střední škole a přesunula se do trochu náročnější a kvalitnější četby. S nadšením (až na drobné výjimky) jsem četla veškerou povinnou i doporučenou literatury. Na maturitu z češtiny jsem se vlastně těšila. 


Pak přišla vysoká a s ní práce. I zde jsem ještě celkem četla. Nejvíce jsem samozřejmě pro účely bakalářky a diplomky. Vzhledem k tomu, že jsem si vybrala velice zajímavá témata, tak mě i literatura s potřebnou tématikou bavila. Ale celkově se množství přečtených knih snižovalo a snižovalo. K tomu si přidejte kluky, párty a nově nabitou svobodu v podobě samostatného bydlení. 

Po vejšce to s mou četbou stále nevypadalo příliš valně. Ano četla jsem, ale, po nástupu do práce a starosti o domácnost, tehdejšího přítele a psa, mi dokonce propadl čtenářský průkaz v knihovně. Pravda, že má četba se jeden čas přeorientovala hodně na motivační, psychologickou a populárně naučnou literaturu a tu jsem si vesměs kupovala. 

Dneska jsem se ale rozhodla vrátit se k tradici čtení. Našla jsem si na internetu seznam 100 knih, které by měl každý člověk přečíst. Řadu z nich jsem četla už na střední. Ale rozhodla jsem se, že si je přečtu znovu. A myslím, že to je skvělý nápad. 


První kniha, do které jsem se pustila je Sofiina volba. Ani nevím, jak se tato kniha ocitla v mé skromné knihovně, ale mám jí už opravdu dlouho. Vím, že jsem jí jednou nebo dokonce dvakrát začala číst. To bylo ještě na střední škole a kniha mě nechytla. Teď jsem se už pár dní přemlouvala k tomu jí otevřít. Udělala jsem to před pár hodinami. A jsem nadšená. 

Je to už skoro deset let od maturity a já jsem nejspíš dozrála. Dřív jsem měla pocit, že bych měla Sofiinu volbu přečíst. Dneska jí chci přečíst. To, co mě dřív nudilo, nyní s nadšením hltám. 

Je to až k nevíře, jaký dokonalý pocit štěstí ve mě takhle renesance mého vztahu k četbě budí. Naplňuje mě to zvláštním pocitem uspokojení a jistoty. Návrat k něčemu tak důvěrně známému, který ve mě budí příjemný vzpomínky.


Těším se na všechny ty ostatní knížky, i ty, co už jsem jednou četla, protože kdo ví, jak je budu vnímat dnes, obohacená o deset let zkušeností a snad i moudřejší. :)


Žádné komentáře:

Používá technologii služby Blogger.