Ach to randění

11:25
Vy, kdož jste sami, možná tušíte, že randění není vždy úplně jednoduché a ideální. Já jsem si před časem uvědomila, že se pomalu, ale jistě, dostávám do zajetých kolejí a čím dál raději trávím večery doma s pěkným filmem a něčím dobrým k snědku. No ale ještě mi není padesát, tak jsem se rozhodla do svého režimu zařadit sem tam i nějaké to rande, abych úplně nevypadla ze cviku.

Od začátku září mám za sebou dvě schůzky, které jsem téměř bez následků přežila. Ale nedá se říci, že bych si je užila. Tak nějak si říkám, kam se poděli všichni ti normální lidi. Ačkoli pod pojmem lidi myslím chlapy, tak si jsem téměř jistá, že je to i opačně. Věřím tomu, že někteří chlapi si taky říkají, kam se poděli normální holky. Otázkou ovšem je, co je pro koho normální. :D

Rozhodla jsem se s Vámi o ty dvě schůzky podělit. 


Nudný patron

První schůzku jsem měla s třicetiletým klukem, kterého jsem "poznala na Tinderu  (uvozovky proto, že na Tinderu v podstatě nikoho nepoznáte). Prohodili jsme jen pár vět, spíš vtipkování a rovnou se domluvili na setkání. Kluk působil inteligentně a vzdělaně. 
Z editora v nejmenovaných novinách se ale nakonec vyklubal nudný patron, který vypráví o tom, jak si v práci rýsuje okýnka, hodinová schůzka, během, které si nedal vůbec nic k pití, se pěkně vlekla. Nehledě na to, že přišel pozdě a ani se neomluvil. 
Největší story večera bylo vyprávění, jak má vlastní byt na Andělu a že jeden pokoj pronajímal za 4000 Kč. Pak si ale uvědomil, že je to málo a začal pátrat po tom, kolik stojí nájmy na Andělu, udělal si tabulku a přesně tomu spolubydlícímu vypočítal kolik má platit - 7800 Kč. Divil se, že se ten spolubydlící odstěhoval a už vůbec nemohl pochopit, když jsem mu řekla, že bych to za pokoj taky nezaplatila. Asi 10 minut mě přesvědčoval o tom, jak je to výhodné a že bych to měla schválit. 
V podstatě mi celý večer vnucoval své názory, chvílemi jsem na něho asi byla kvůli tomu i protivná. 
Ačkoliv jsem měla chuť mu po prvních pěti minutách říct, že to nemá smysl, slušnost mi nedala a vydržela jsem to hodinu. Pak jsem se omluvila, že musím se psem (které mimochodem nemá rád a nemohl by mít doma ani tu čivavu) a odešla jsem.


Namachrovaný počtář

Další schůzka byla s klukem, kterého jsem asi před rokem a půl oslovila kvůli práci a on mi napsal, že o práci nemá zájem, ale rád by mě poznal. Byl v cizině a vždy, když se vyskytoval v Čechách, se ozval, ale já zrovna nikdy neměla čas (nebo náladu). Nutno říct, že jsme si za celou tu dobu skoro vůbec nepsali. Celá skoro dvouletá konverzace se dala shrnou do pár vět - budu v Praze, máš čas, to se mi zrovna nehodí, tak jindy. Jako místo schůzky navrhl bar. Alkohol byl nakonec světlou stránkou toho večera.
Relativně namyšlený ajťák se rád pochlubil tím, že dost vydělává (pod 100 tisíc měsíčně by nešel), byl celkem drzý až voráchlý, ale v rámci první schůzky jsem se snažila být tolerantní - trochu nechápu, proč se se mnou chtěl fotit a ve chvíli, kdy mi sahal po telefonu do kabelky, abych s ním nechodila na záchod mě už trochu lezl na nervy, pil z mého pití (což nesnáším), objednal mi drink, aniž bych chtěla (nemám ráda, když někdo rozhoduje za mě), ale to nejlepší nakonec - když přišla servírka s účtem, tak řekl, že zaplatíme dohromady a rovnou před ní začal vypočítávat, kolik mu dám. Pak velice blahosklonným tónem prohlásil, ať mu dám asi stovku nebo dvě. Neměla jsem drobné, tak jsem účet zaplatila já a on si beze všeho uklidil peněženku. Pak ji zase vytáhl se slovy, že si původně myslel, že mě to nechá zaplatit celé, ale pak mu došlo, jak málo vydělávám, tak mi ty peníze dá. Po chvilce šachování s penězi, jsem nakonec platila víc než polovinu účtu a to jsem měla jen dva drinky, co jsem si objednala a jeden, co mi objednal ten frajer, zatímco on měl asi šest drinků. Nevadí mi platit sama za sebe, ale takovéhle jednání mě skutečně vytáčí. 


Silně zvažuji, že randění zase vymažu ze svého programu a raději si pustím ten film nebo si půjdu zacvičit. :D 

Žádné komentáře:

Používá technologii služby Blogger.