Doběhl mě věk

18:03
Ačkoliv letošní léto nebylo zrovna vydařené a nepřálo příliš velkému paření a řádění, přeci jen jsem teď na konci "prázdnin" vyrazila také zatančit a popít. Kamarádka měla rozlučku se svobodou, a tak nás čekala velkolepá dámská jízda. 

Musím přiznat, že se mi tedy na akci vůbec nechtělo. Kromě nevěsty se s ostatními holkami znám málo nebo vůbec. Ale nemůžu pořád dřepět doma. Navíc tato kamarádka se loučí se svobodou už podruhé a předpokládám, že naposledy, takže to s ní musím pořádně oslavit. Uvedla jsem si tyto a i další argumenty proč vyrazit. Např. že přijdu na jiné myšlenky nebo (což je vysoce nepravděpodobné) se v baru poznám s někým zajímavým. 

Večer začal příjemně v salónu krásy a slečna vizážista udělala z naší nevěsty super kočku, zatímco my ostatní jsme se bavily a popíjely víno. Mezi nimi i zajímavé modré víno Passion Blue Chardoney. 



Dvě hodiny utekly jako voda a my vyrazily do baru. Musím uznat, že jsme byly v tak dobrém rozpoložení, až jsme z toho chytaly pubertální manýry. No ale co, jednou za čas je to asi potřeba. A jak jsme se nasmály. Určitě jsme si prodloužily život. Páni taxikáři ovšem asi nebyli stejného názoru. Větší protivy za volantem jsem snad ještě nezažila. 

Přesunuly jsme se do baru Steampunk, kde už na nás čekala lahev Prosseca a další jsme dostaly jako dárek. Do včerejška jsem Stempunk vůbec neznala. Skvěle mě překvapil hudbou, hrály zde 80., 90., moderní písničky a hodně taneční. Naprosto mi to sedlo. Ale bohužel, jako v každém pražském baru, i zde začalo být kolem půlnoci totálně nařezáno a nebylo k hnutí, natož k tancování. Tak jsem si sedla. A to byla chyba. 


V tu ránu na mě padla nezadržitelná únava. Vytáhla jsem telefon, abych zkontrolovala čas. Půl jedné?! A já už odpadám?! Kde jsou ty časy, kdy se mi ani ve tři nebo čtyři nechtělo končit, domů jsem chodila za světla a už klidně mohla jezdit ranním metrem? No, slušně řečeno, jsou v háji. 

Dohnal mě věk a nejen to, totálně mě doběhl. Divoké paření a šílená kocovina druhý den už nějak nejsou mé hobby. Je to možná trochu děsivé, že jakožto svobodná a bezdětná jdu mnohem radši jen někam lehce posedět, popovídat, něco málo vypít a o půlnoci jsem ráda doma a mám svůj klid. Navíc ten úžasnej benefit druhý den, kdy Vám není špatně a můžete s klidem fungovat. Teď mě tak napadá, možná se na starý kolena měním v Popelku. :D Ta taky musela být o půlnoci doma (navíc tuším, že i já po půlnoci ztrácím svou krásu :D). 

A v kolik, že jsem tedy dorazila domu? Nakonec krátce před druhou hodinou. Ale to hlavně díky tomu, že na taxíka jsem musela půl hodiny čekat. Akci jsem si ale skvěle užila. Dneska mám lehký bolehlav a hlavně, jsem líná jako veš. Na další akci určitě nejdu dřív než za měsíc. 

Žádné komentáře:

Používá technologii služby Blogger.