Život na vesnici: Čarodějnice, zvony a dobré ráno

9:32
Je tu první z mnoha příběhů života na vesnici. Včera byly Čarodějnice. To je na každé vsi velká událost. Staví se májka, podpaluje se nějaká ta vytvořená čarodějnice, u nás se peče prase a taky hodně pije. 

I já jsem po našem velkém pracovním nasazení (video se připravuje) vyrazila s rodinkou k májce. Letos nás čekalo všechny pořádné překvapení. Chlapi hasiči se rozhodli napéct jako poděkování svým ženám a partnerkám za pomoc při organizování akcí. Stoly byly obložené sladkými buchtami a u každé z nich stále cedulka s jménem tvořitele. Chlapi byli na své výrobky patřičně pyšní a neunikla jim jediná slova chvály. Nám zase neunikly vtipné příběhy z kuchyní.




Dostali jsme sklenici vínka, pojedli prase a zapili to dalším vínem či pivem. Rychle se ochlazovalo. Na řadu přišly i panáky. Krátce před půlnocí jsem vyrazila domu, naši už byli dávno zalezlí v posteli.


Těch pár metrů jsem urazila celkem rychle. Vyčistit zuby, umýt a spát. Ve čtvrt na jednu jsem zalézala i já do pelechu. Usnula jsem, jak když mě do vody hodí. Konečně se vyspím, proběhlo mi ještě hlavou. 

V pět hodin se o slovo přihlásil alkohol, který mě lehce dehydratoval a já musela vyrazit pro sklenici s vodou. Tím jsem bohužel probrala Waflíka (můj čivavák), který okamžitě využil situace a už byl v posteli. Začínalo pomalu svítat a já pořád nemohla zabrat. 

Po nějaké době začal přicházet vytoužený spánek a já zase upadala do říše snů. Bohužel bydlíme kousek od kapličky. A ta každé ráno v šest spustí zvony. Bim bam, bim bam zní vesnicí a já tiše zuřím. Spánek je v tahu. 

Za půl hodinky už zase pomalu usínám. V tom někdo ťuká. Táta. Přišel mě zkontrolovat, jestli jsem dorazila domu. Zatímco já zavírala oči, tak táta nezavřel dveře. To bylo jak pozvánka pro našich kocoura. Ten se tiše vkradl do pokoje. Takže během mého přemítání, co si dám k snídani, kocour tiše obcházel postel a Wafle mi ležel u hlavy. Pak toho blba kočičího nenapadlo nic lepšího, než vystartovat po Wafli. Šestikilovej chlupáč mi přistál na hlavě. Ten šok rozdýchávám ještě teď. 

Našich kocour, kterému se originálně říká Kocour. To jen abyste měli představu, co mi skočilo na hlavu.

Takže v 6.40 vylézám z postele za přihlížení zbytku rodiny, protože když se leknu, tak prostě vyjeknu. "No dobré ráno", zabručím a vleču se ven vyvenčit Wafli a naši se pohihňávají. Doufám, že Vy máte klidnější ráno a pořádně jste se na první máj, lásky čas vyspali. Dobré ráno. :)



Žádné komentáře:

Používá technologii služby Blogger.