Jak jsem si oblíbila běh

Letošní jaro je pro mě plné výzev a já si je naplno užívám. Kromě LCHF diety, o které se na mém blogu můžete leccos dočíst, jsem se vrhla také na běhání. Možná si říkáte "no a co, tak běhá". Pro mě je běhání zřejmě zatím tou největší výzvou, jelikož ho již od dob školy z duše nesnáším. Letos jsem se ale rozhodla přetransformovat svůj odpor a udělat zběhání radost a možná i mou životní rutinu. 

Na jaře mě každoročně přepadá velká motivace a odhodlání začít se sebou pořádně něco dělat nebo se pustit do nových věcí. Letos to pociťuji snad nejvíc intenzivně. Koneckonců změnila jsem stravování, také jsem upravila režim svému psovi, založila jsem tento blog a začala jsem běhat. 

Doposud jsem k běhání přistupovala jako k nutnosti. Brala jsem ho tak, že pokud chci být hubená, je to ten nejúčinnější nástroj. Jenže s mou prachbídnou kondičkou to pro mě byla celkem zabíračka a poopravdě i tak trochu nuda. Druhou pravdou je, že bývalý přítel se mě k běhání snažil dotlačit, to pro mě bylo ještě více demotivující. O to spíš jsem se šprajcla a běhat jsem nešla. 

Letošní první sluníčko ve mně ale něco zlomilo a já jsem se odhodlala zase vyrazit. Probouzející příroda probudila i mou dřímající energii. A tak jsem vyběhla. Neuběhla jsem velkou vzdálenost, jen 1,2 kilometrů. Přesto to pro mě byl úžasný úspěch, protože v pomalém tempu jsem to zvládla uběhnout vkuse. Nikdy před tím jsem to bez chůze nedala. To mě povzbudilo. Navíc mi to dopřálo jistého zadostiučinění, že má píle přes rok, kdy jsem se snažila cvičit na eclipticalu a postupně přidávala cvičení Tabata, měla svůj efekt. Kondička se mi o něco zlepšila. Hurá. 


Za pár dní jsem vyběhla znovu. Tentokrát za sychravého počasí. I tak jsem si běh užila. Potřetí jsem k běhání vzala i svého čivaváka. Běžel skvěle. Jak jsem měla obavy, že mě bude zdržovat, tak jsem byla mile překvapená. Což buď znamená, že mám neskutečně nabušenou čivavu, anebo na tom s tou kodičkou jsem stále dost mizerně. Společně jsme zvládli 1,5 kilometru. 


Mé poslední běhání jsem si zcela náhodou perfektně načasovala. Zataženou oblohu protrhlo slunce krátce před tím, než jsem vyrazila. Běhání bylo úžasné. Voňavé rozkvétající stromy, zpěv ptáků, vůně vlhké půdy, sem tam jsem na zemi přeskočila nějaké šneka. Skoro jsem si připadala jako kdysi, když jsem byla malá holka. Dodalo mi to neskutečně dobrou náladu, spoustu energie a optimismu. Uběhla jsem 2 km.


Co chci tímto článek říct, je, že každý z nás může změnit svůj postoj k určité činnosti a podívat se na ní jinýma očima. Důležité je začít a dávat si jen malé cíle. Co na tom, že uběhnete jen půl kilometru? Je to Váš velký pokrok. Tak se za něj pochvalte.  

Zatím běhám krátce, ale cítím obrovský posun ve změně vnímání běhání. Běh už pro mě není nutnost, jak si udržet štíhlou postavu nebo dobrý zdravotní stav. Je to radost z pohybu a z překonávání vlastních limitů. :)

Žádné komentáře:

Používá technologii služby Blogger.